Další nový předmět

Pátek 27. února 2015

V tento den jsme museli vstávat dříve, neboť naše výuka začínala již 9:30 hodin ráno. Po snídani jsme se oblékli a upravili a vyrazili jsme do školy. Podle rozvrhu jsme hledali učebnu č. 10. Učebnu jsme našli hned za chvíli, ale když jsme do ní vešli, zjistili jsme, že v této učebně probíhá zcela jiná výuka. Jelikož už byl čas, kdy měla hodina začít, začali jsme propadat panice. Nevěděli jsme, kde případné změny ve výuce hledat a tak jsme byli docela ztracené. Chvíli  jsme bloudili po škole sem a tam v naději, že potkáme někoho kdo nám poradí. Bylo asi 15 minut po začátku hodiny a my už přemýšleli nad tím, že půjdeme zpátky domů a vyučující napíšeme omluvný email. 

 

Zrovna když jsme se chystali opustit prostory školy, jsme na recepci uviděli sympatickou ženu, o které jsme si mysleli, že by mohla mluvit anglicky a tudíž by nám mohla pomoci. Když jsme se vydali jejím směrem, vzhlédla k nám a zřejmě ji bylo jasné kdo jsme, neboť pronesla, že nejspíš hledáme ji.

Vysvětlila nám, že se nám dnes změnila učebna a doprovodila nás do té správné. Do třídy poté dorazila další studentka a nakonec jsme tam byli my tři a vyučující. Profesorka nám zpočátku pověděla, že nejdříve sdělí veškeré informace o tomto předmětu v portugalštině a poté nám to stejné vysvětlí v anglickém jazyce. Když byla s vysvětlováním skoro v půlce, dorazila další portugalská studentka a profesorka začala vše vysvětlovat zase od znova. Poté co skončila s vysvětlováním pro portugalské osazenstvo, začala se věnovat nám. Dozvěděli jsme se podmínky, které musíme splnit pro absolvování tohoto předmětu a také, že nemusíme navštěvovat hodiny, neboť budou portugalsky. Profesorka nám řekla, že tento předmět je poprvé pro Erasmus studenty, a proto potřebuje nějaký čas, aby mohla všechny materiály připravit v anglickém jazyce. 

Protože bylo hezké slunečné počasí, rozhodli jsme se, že si vyrazíme na fotografickou procházku do areálu nemocnice. Za celé odpoledne jsme pořídili několik hezkých fotografií a byli jsme spokojené. 

Chafariz de Sto. André

Chafariz de Sto. André

Park v areálu nemocnice

Antigo Sanatório Sousa Martins - kdysi sanatórium pro léčbu tuberkulózy

Antigo Sanatório Sousa Martins - kdysisanatórium pro léčbu tuberkulózy

Antigo Sanatório Sousa Martins - kdysi sanatórium pro léčbu tuberkulózy

Antigo Sanatório Sousa Martins - kdysi sanatórium pro léčbu tuberkulózy

 

Poté jsme se vydali do supermarketu Vivaci, abychom doplnili naše zásoby v lednici. Cestou jsme se  ještě stavili do místní kavárny, kde jsme si koupili na večeři pizzu. Poté co jsme přišli domů jsme si rozdělila víno, pustili Game of Thrones a začali baštit pizzu.

Začátek semestru

Středa 25. února 2015

Dle dokumentů, které jsme obdrželi z portugalské univerzity měl právě v tento den začínat letní semestr na IPG (Instituto Politécnico da Guarda). Naše výuka probíhá společně s portugalskými studenty, což znamená, že jsme se přidali do jejich třídy a hlavním jazykem přednášek je portugalština. Portugalsky zatím umíme jen jedno slovíčko "OBRIGADO" (= děkuji), takže si asi umíte představit, že studium v portugalštině pro nás nebude zrovna jednoduché :D

Náš rozvrh hodin

Dle našeho rozvrhu nás dnes čekal předmět Auditing (15:00-18:00). Už od probuzení jsme se začali psychicky připravovat na první setkání s našimi novými spolužáky. Jelikož hodina začínala až odpoledne měli jsme spoustu času než budeme muset vyrazit. Potom co jsme se probudili a nasnídali jsme zkontrolovali emailovou schránku a našli v ní email od profesorky vyučující auditing. V emailu nám napsala, že místo hodiny bude probíhat studijní návštěva nějakého místa, také nám napsala v kolik a kde máme čekat.

Ze začátku jsme byli trochu překvapené a email jsme si četli pořad dokola, neboť byl napsán poněkud krkolomnou angličtinou a my se ujišťovali, že jsme ho dobře pochopili. Poté jsme profesorce odepsali a vyměnili si ještě několik dalších emailů. Nakonec nám odepsala, že se velmi omlouvá, ale že nakonec nepojedeme, neboť v autobuse už nemají místo a také nám napsala datum a čas naší schůzky další schůzky, na které nám sdělí informace o výuce tohoto předmětu. A protože auditing měl být jediným předmětem v tento den, měli jsme volno. 

Dopoledne jsme tedy zůstali doma a kolem desáte hodiny se u nás v apartmánu objevila uklízecí četa, která nám má apartmány uklízet každou středu dopoledne. Paní uklízečky jsou moc milé, ale anglicky moc neumí tak je to vždycky sranda, abychom se domluvili. Nakonec vždy všechno dobře dopadne, protože máme ruce a nohy a vždy se nějak domluvíme. :)

Odpoledne bylo krásné počasí a tak jsme se rozhodli, že si zajdeme do obchodu a nakoupíme si nějaké dobroty na večeři a na snídani. Cestou jsme pořídili i pár hezkých fotek.

Campus naší nové školy

Typické zde jsou kamenné domy

A na večeři - zapékané těstoviny s párkem a mozarelou

Čtvrtek 26. února 2015

Tento den jsme se těšili do školy, neboť jsme měli mít angličtinu, tedy alespoň jeden předmět, ve kterém budeme rozumět. Do školy jsme dorazili o něco dříve, abychom našli třídu, ve které výuka probíhá. Jak jsme zjistili po vstupu do školy, jedná se o rozlehlou budovu členěnou do několika sekcí. Naštěstí jsou ve škole všude po stěnách vyvěšeny směrnice, kde se jaká třída či kancelář nachází.

Budova naší fakulty ESTG

Naši třídu na angličtinu jsme našli hned po několika minutách. Třída byla zamčená, tak jsme se posadili na chodbě, kde jsme čekali na ostatní. Už se blížil čas začátku vyučování, ale nikdo nikde. Nakonec dorazil vyučující i několik spolužáků. Po vstupu do třídy jsme se nesměle usadili a čekali co bude dál. Profesor angličtiny vypadá sympaticky, je to starší muž, který vzhledem nevypadá jako portugalec. Jak jsme později zjistili, pochází z Irska a do Portugalska se přestěhoval kvůli lásce, kterou poznal v Americe, kde také vyučoval angličtinu. Jeho milá pocházela z Portugalska a po nějaké době se rozhodla, že by se do Portugalska chtěla opět vrátit a on jel s ní. Hned jak nás profesor zpozoroval věnoval nám svoji pozornost. Hned se začal zajímat jak se jmenujeme a odkud jsme přišli. Ve třídě jsme upoutali pozornost i několika spolužáků, kteří hned v mapách hledali, kde se nachází ČR. Každý s kým jsme se doposud měli možnost bavit, samozřejmě zná jen Prahu a vždy se nás každý ptá, zda studujeme v Praze nebo poblíž Prahy. Po zjištění jména města, kde se naše univerzita nachází jsou mírně v rozpacích, neboť mají problém s vyslovením slova Olomouc. (S obtížemi toto město nazývají Olomouk). Portugalci i ostatní Erasmus studenti, ale nemají problémy jen s výslovností slova Olomouc, problém jim dělají i naše jména. Po několika zopakováních jsou schopni dobře vyslovit jméno Dominika, ale jméno Zdenka jim dělá velké problémy, neboť jak nám sami řekli ve svém jazyce nemají souhlásky Z a D po sobě. Pro mnohé z nich jsem tedy pouze "Denka".

Hodina angličtiny byla teprve úvodní hodinou letního semestru a tak trvala jen chvilku. Profesor nás seznámil s tím, kde seženeme materiály k tomuto předmětu a také nám vysvětlil, že následující výuka v pondělí bude ještě rozdělena do více skupin, abychom měli jako studenti více prostoru k vystupování.

Po skončení angličtiny jsme měli hodně času a tak jsme si šli koupit nějaké jídlo do nedaleké pekárny. V pekárně jsme si koupili sendvič s řízkem. Po ochutnání jsme zjistili, že je jídlo dobré a spokojené jsme se vraceli do školy, kde nás čekala schůzka s profesorkou Auditu.

Hurááá, i v Portugalsku mají řízky :D

Schůzku s profesorkou jsme měli domluvenou v jejím kabinetu. Z počátku jsme její kabinet nemohli najít, neboť se ve škole nachází hned několik uliček, ve kterých se nachází různá čísla kabinetů. Když jsme kabinet nenacházeli ani po 10 minutách rozhodli jsme se zeptat kolemjdoucího, který vypadal, že je taky profesor. Naštěstí mluvil anglicky a ochotně nám ukázal cestu ke správnému kabinetu. Kabinet byl zamčený a tak jsme se rozhodli, že chvíli počkáme. Čekali jsme asi dalších 15 minut a stále nikdo nikde.

Jen v protějším kabinetu byla jedna paní, která ale nemluvila anglicky, takže jsme se nic nového nedozvěděli.
Za několik minut paní z protějšího kabinetu odcházela se svojí kolegyní, která mluvila anglicky a vysvětlila nám, že profesorka, kterou hledáme měla změnu ve výuce a musela do vyučování. Šli jsme na ni tedy počkat před třídu, ve které měla výuku. Netrvalo to dlouho a její výuka skončila a jak nás uviděla čekat na chodbě hned jí bylo jasné kdo jsme. Byla na nás moc milá a zavedla nás do svého kabinetu, kde nám vysvětlila, že pro nás bude nejlepším řešením individuální výuka, neboť její přednášky jsou jen portugalsky.

S jejím návrhem jsme souhlasili, neboť by to bylo zbytečné sedět na výuce, které nerozumíme. Ještě nám zdělila, že v rámci tohoto předmětu proběhne pár cvičení, na kterých se vyžaduje naše účast, ale pro změnu tato cvičení budou probíhat ve španělštině :D Dohodli jsme se tedy, že nám bude jednotlivé úkoly zasílat emailem a když budeme potřebovat s úkolem pomoci můžeme si domluvit schůzku a ráda nám pomůže.

Po této schůzce nás čekala ještě jedna hodina, Sales management. Po vstupu do třídy jsme zjistili, že je tam jen profesor a další dva studenti, z nichž jeden muž byl poněkud starší (cca 40 let). Hned jsme se představili jako Erasmus studenti a profesor nám sdělil své jméno a kabinet. Poté veškerá další komunikace probíhala v portugalském jazyce a na konci této úvodní hodiny a po asi tak 15 minutách mluvení portugalsky, se pozornost učitele obrátila naším směrem. Doufali jsme, že nám sdělí nějaké potřebné informace, ale jediné co z něj vypadlo byla otázka: Jestli bychom rádi ještě něco věděli.
Jeho otázka nás trošku šokovala a hned jsme se začali ptát. Tento profesor, ale asi nemluvil příliš dobře anglicky, tak jsme toho nechali a rozhodli jsme se, že mu raději napíšeme email, který si může přeložit v Google překladači.

Tento den byl pro nás únavný, neboť jsme se dozvěděli plno nových a důležitých informací, které jsme potřebovali více zpracovat. Proto jsme se hned po návratu domů postupně osprchovali a zalezli do postelí.

Spolubydlící

Pondělí 23. února 2015

Akorát když jsme vstávali asi okolo 11 hodiny, dorazili naše spolubydlící. 2 holky z Turecka, ze začátku jsme měli problém s výslovností jejich jmen: Gulsah a Hazel Nur. Ale později když jsme to několikrát zopakovali, tak už v tom nebyl problém. Zde na škole studují angličtinu a pedagogiku.

Hned po tom co jsme jim ukázali celý náš byteček, vybalili si pár věcí a za hodinku jsme všichni dohromady 2 Češky, 2 Turky a 4 Polky šly do školy. Holky nám ukázaly celý areál školy, white house, kantýnu, knihovnu a také naši školu a international office, která se stará o Erasmus studenty. Podepsali jsme různé papíry, dostali jsme studenské číslo, a poté jsme šli spolu s holkama na oběd do kantýny. Byl zde malý problém a to, že jsme neměli ještě vyřízené kartičky do kantýny. Ale asi po půl hodince čekání jsme konečně dostali jídlo. Oběd se skládal z polévky s vajíčkem, hlavní chod byl zřejmě vepřový plátek s brambory a zeleninou, kterou si tady můžeme nabrat kolik chceme a je zadarmo :) Napapáni jsme se vypravili zpátky domů.

K večeru nám holky slíbily, že nám ukážou pár obchodů ve městě. Vydali jsem se vzhůru do "velkoměsta", Ukázali nám pekařství, které se zde nazývá Pastelária, je to něco jako pekařství, cukrárna, kavárna a pizzerie dohromady :D. Musíme, ale podotknout, že pečivo zde mají úplně jiné, ale zatím nám moc chutná. Holky nám ukázaly místní zákusek, který je typický pro Portugalsko - Pasta de nata. A my jsme neodolali a museli jsem si koupit zákusek na ochutnání.

Pasta de nata.

Pak nám ukázali malý obchůdek s potravinami, který je nejblíže od školy, zřejmě ho navštěvovaly často, jelikož ho přezdívali U Babči, kvůli jeho majitelce :). My jsme si tento název také převzali, takže občas Babču také navštívíme.

Pak nám ukázali místní papírnictví a chtěli nám ukázat i další obchody, ale bohužel počasí nám to nedovolilo. Během pár minut se zatáhlo, zvedl se vítr a začalo poprchávat. Tak, tak jsme stihli dojít včas domů, ale měli jsme namále. Zalezli jsme do postele a usnuli jsme :).

Úterý 24. února 2015

Ráno jsem trochu déle odpočívali, protože na odpoledne jsme měli naplánované vyřídit pár věcí ohledně ubytování a měli jsme také domluvenou schůzku s Terkou. Terka je rodilá Češka, studovala v Coimbře a právě tam poznala svého přítele a asi před 8 měsíci se přestěhovali do Guardy, Poznali jsme ji přes Facebook, a jsme za to nesmírně rády, protože je to jediný Čech tady v Guardě a vždycky, když potřebujeme pomoc, tak je ochotná a pomůže nám. 

Odpoledne jsme vyrazili s holkama navštívit Isabel, která má na starosti všechny záležitosti ohledně ubytování. Když jsme dorazili do budovy, tak jsme zjistili, že Isabel zde není (zřejmě si prodloužila svou siestu :D). Asi za půl hodiny dorazila, postupně jsme se u ní vystřídali, zaplatili depozit 70 euro a zeptali jsme se na pár otázek, např. kde si můžeme prát prádlo, vysvětlila nám to, ale chtěla nám to i ukázat, ale museli jsme na ni chvíli počkat. Zde jsme také potkali naše spolubydlící ze spodního patra, (ale nevěděli jsme to ještě), vypadali docela starší než my. 

Asi po 10 minutách přišla Isabel a šla s námi do vedlejší budovy, aby nám ukázala, kam si můžeme chodit vyprat naše prádlo. Prádelna se nacházela v chlapecké ubytovně hned v prvním patře. Také nám představila Paulu a ostatní paní, které nám budou chodit každou středu uklízet, Dále nám vysvětlila jak se používá pračka a sušička, cena za pračku a sušičku se pohybovala okolo 3 euro. 

Sraz s Terkou jsem si dohodli okolo 15:30 hod a jelikož bylo okolo 14:30 rozhodli jsme se, že si půjdeme někam sednout na kafe, Objevili jsme malou kavárničku blízko Katedrály Sé a také našeho srazu s Terkou. Kavárna byla velmi hezká a útulná. Chtěli jsme si objednat Café Latté, ale bohužel nám obsluha nerozuměla, a také neuměla anglicky, tak jsme si objednali café a vybrali jsme si zákusek podle vzhledu.

Kavárnička.

Naše zákusky, takové muffinové těsto :D. Moc dobré.

Naše káva. Malá, ale extra silná!

Cena se pohybovala okolo 4 euro, což nás mile překvapilo. Poté jsme šli na domluvené místo, kde byl sraz s Terkou. Terka nás vzala na okružní prohlídku Guardy a ukázala nám pár nádherných míst, kterou tu jsou. Ukázala nám nemocniční park spolu se starými budovami, kde v minulosti byla nemocnice, kde se léčila tuberkulóza. Ihned jsem se do budovy zamilovali, protože zde by mohli být krásné fotky. Celá budova připomínala American Horror Story :D. ( hororový seriál). Prošli jsem hodně míst a uviděli zdejší divadlo, muzeum, zříceninu hradu, mnoho kostelů a židovskou uličku. Po vyčerpávající poznávací cestě jsem se rozhodli zajít do Pastelárie. Terka nám objednala kávu a zákusek, konečně jsme se dočkali café latté, protože zde v Portugalsku se to jmenuje jinak, ale přesný název jsme si nezapamatovali :D. Asi celou hodinu jsem si povídali, vyprávěla nám různé odlišnosti, které tu jsou a její zážitky, které tu zažila. Popisovala nám i zdejší zákusky, všechny jsou na jeden způsob, jsou buď potřené vajíčkem nebo mají náplň z vajíčka. Toto odpoledne jsme si moc užili. Konečně jsme potkali někoho, s kým jsme si mohli pokecat česky :)

Cesta domů už byla celkem horší, počasí se rychle zhoršilo, zvedl se vítr a my jsem spěchali domů. 

Výlet po Guardě

Neděle 22. února 2015

První noc v novém bytě, první pořádný spánek to bylo to, co jsme přesně potřebovali. Musíme říct, že i postel je pohodlná a přikrývky, které tu na nás čekaly byly velkým přínosem v noci, kdy teplota byla velmi nízká. Náš radiátor netopil dostatečně, ale i přesto jsem se pořádně vyspali a rozhodli jsme se, že si odpoledne půjdeme projít Guardu a rozhlédnout se po okolí.

Vyráželi jsme z domu a nemohli jsem náš pokoj zamknout, naštěstí jsem měli dva klíče. Jeden pasoval a druhý ne. Napadlo nás, že druhý klíč by mohl být od druhého pokoje, nedalo nám to a museli jsem to vyzkoušet a ono to vyšlo! :D Nakoukli jsme dovnitř a zjistili jsme, že druhý pokoj je mnohem větší, má 2 přímotopy a více nábytku, tak jsem si trochu dovybavili pokoj ;-P.

Jeden noční stolek jsem si vzali.

Vyměnili jsme náš rozbitý gauč za křesílko.

Další prodlužovačka se nám taky bude hodit, tak už je naše :)

A zde je zmíněny přímotop, který jsem si půjčila pouze teda na 2 dny, než přijeli naše spolubydlící.

Naše první zastávka byla Catedral da Guarda nebo také Sé da Guarda. Což je největší památka právě zde. Pořídili jsme pár fotek a dokonce se nás jeden místní obyvatel pokoušel vyfotit. :) Moc se mu to nepovedlo, ale aspon na jedné fotce jsme dohromady. Katedrála byla pro veřejnost otevřená, tak jsem nakoukli i dovnitř.

Náměstí.

Zmíněný pan "fotograf" :D

  Pár fotek z Katedrály.

Poté jsme šli prozkoumat okolí.

Zdejší stromy jsou velmi prazvláští.

Náměstí Jardim J. Lemos.

Nakonec jsem prošli skoro celou Guardu. Našli jsme i Lidl, který jsem předešlý den hledali. Náš první odhad, že Guarda je velká byl omyl. Není vůbec velká, žije tu pouze 26 000 obyvatel a dá se tu všude dostat pěšky, což nám přijde vhod, protože zdejší autobusová doprava si jezdí tak jak chce ;)

K večeru, jsme pak šli navštívit naše spolubydlící Polky, které bydlí o patro níže. Holky z Polska tu byli na zimní semestr, takže si tu užívaly poslední pár dní než pojedou domů. Jako správná návštěva jsme s sebou vzali vínko a šli si s nimi pokecat. Dozvěděli jsme se nějaké užitečné informace a také, že náš jazyk je velmi podobný polštině a tak jsme si rozuměli, i když jsme se nebavili anglicky :D. Pak za holkama přišel i jejich portugalský přítel Tiego, který pomáhá Erasmákům s problémy, s dorozumívání s vyučujícími atd. 

Večer jsme očekávali příjezd našich spolubydlících, ale tak jako my ani ony nepřijely v domluvený čas. Zatopili jsem si v pokoji dvěma přímotopy a šli spát.